Poradenství pro rodiče
V oblasti poradenství rodičům ohledně výchovy jejich dětí ctím zásadu, že každý rodič je nejlepším odborníkem na své dítě. Ke mně přichází obvykle ve chvíli, kdy jeho rodičovské dovednosti nefungují a nedaří se mu dítě výchovně vést. Předávám informace a pohledy z různých oborů (vývojová psychologie, psychologie výchovy, speciální pedagogika…) a spolu hledáme možnosti, jak jeho výchovný přístup lépe „vyladit“. Mojí snahou a cílem je, aby rodiče odcházeli s rozšířeným náhledem, hlubším porozuměním a s představou prvních kroků, které mohou na cestě k lepšímu rodičovství udělat. Vždy hledáme možnosti a způsoby, které jsou v životě rodiny trvale udržitelné a reálně možné. Podle potřeby je možné se scházet i opakovaně.
Za jedno z náročnějších období v životě dětí i rodiny lze označit přechod z mateřské do základní školy. Klade nároky nejen na dítě, které za jeden necelý rok musí zvládnout mnoho nových dovedností, ale i na rodiče – život rodiny dostane jiný rytmus. Už nikdy nebude dítě tak „svobodné“ jako ve školce, na dlouhou dobu bude mít školní povinnosti, jejichž intenzita může některé rodiče i děti překvapit. Škola zasáhne do života zvláště u některých dětí, které nebyly na školu ještě zralé nebo připravené. Brzy začnou mít potíže se zvládnutím učiva nebo s chováním.
Existují i další požadavky a úkoly – na první pohled ne vždy patrné, které škola na dítě a rodinu klade a jejichž splnění vyžaduje. Můžeme si myslet, že stačí „se trochu snažit“ a vše půjde ve škole jaksi „samo od sebe“, ale není to vždy pravda. Už na počátku školní docházky stojí každé dítě na jiné startovní čáře pokud jde o vrozené schopnosti, intelekt, řeč, různé dovednosti. Děti mají odlišné materiální podmínky, značně rozdílná je i podpora rodiny. Některé děti jsou na tom hůře než jiné a rozdíly postupně narůstají. Děti poznávají a zažívají (často poprvé), že „život není fér…“
Velmi častou „zakázkou“ jsou emoce dětí, přesněji jejich (ne)zvládání a problémy z toho pramenící. Rodičům (a nejen jim) dělá starosti dětský vztek a agresivní chování, které dokáže rozhodit vztahy a celkovou pohodu. Také obrácený pól chování – neschopnost bránit se vůči výpadům druhým, dokázat se postavit na odpor vůči příkoří (nebo agresi druhých) – se stává problémem, který třeba časem může vést i k šikaně.
Některé děti trpí výraznými strachy, úzkostí nebo smutkem. Čím menší dítě, tím víc je závislé na rodiči pokud jde o zklidnění emocí a načerpání stability. Strategie, jak emoce zvládat, si budujeme od dětství až do dospělosti. Jak pomoci dítěti i sobě? To je velké téma pro několik setkání – nejen edukativního charakteru.
S nástupem digitálních technologií a sociálních sítí vyvstávají ve výchově nová témata. Kdy je vhodné, aby mělo dítě vlastní mobil? Kdy ho pustit na WhatsApp? Jak dlouho mu dovolit být na tabletu nebo Xboxu? Jak to udělat, aby se dítě nestalo závislé? Jakou kontrolu užívání uplatňovat? Je vhodné / správné používat tyto digitální „hračky“ jako nástroj donucování v případě nespolupráce dítěte s rodičem? Jak naučit dítě bezpečnému a etickému chování v on-line prostoru? Zodpovězení otázek a diskuze nad tématem může často vést k rodinné dohodě mezi všemi členy „o vymezení časoprostoru pro digitální svět“ a „pravidlům chování v on-line prostředí“.
Velká část rodičů, se kterými se v praxi setkávám, je po rozvodu nebo rozchodu, a jejich děti se potýkají s rozdílnými přístupy k výchově a životu, žijí ve dvou různých světech. Není jednoduché tento způsob existence unést, zvláště pokud se objevují konflikty mezi oběma stranami. Jak minimalizovat „škody“, které napáchal rozchod, jak pomoci dítěti adaptovat se na novou situaci a nové partnery? Čemu se vyhnout a co naopak posilovat – a ještě mnoho dalších otázek spojených s tématem rozchodu je možné otevřít a do hloubky probrat.
Problémy rodičů se nemusí vždy týkat jen jejich dětí. Může se stát, že rodič pociťuje nespokojenost, nelibost nebo i vyčerpání ze samotné rodičovské role. Cítí, že je třeba něco udělat, změnit, upravit… Možnosti vždy existují, je třeba je najít a uvést do života. Kladu velký důraz na sebepéči rodičů, protože jen „opečovaný a pohodový“ rodič je schopen vychovávat. Výchova se také děje lépe „ve dvou“ – tedy když se o sebe partneři mohou opřít a poskytovat si vzájemně podporu (a to lze i u rozvedených párů).
Problematika rodiny a rodičovství je velmi široká a zřejmě nevyčerpatelná… Máte možnost probrat i jakákoli jiná témata, která jsou pro Vás důležitá.
Pokud je to žádoucí, možné a vhodné, setkávám se i s dětmi. Ne každé dítě je motivované a naladěné pro práci se mnou, ne každé dítě si rádo povídá nebo umí mluvit o sobě. Některé zakázky jsou vhodné řešit pomocí rodinné terapie, u malých dětí prostřednictvím herní terapie, v jiných případech doporučím pro dítě nějakou rozvojovou skupinu či jiné podpůrné aktivity.